Soumrakové jevy II. Noční svítící mraky a krepuskulární paprsky

Soumrakový oblouk

Od okamžiku západu Slunce do úplného setmění, neboli noci, můžeme na východě pozorovat tmavě modrý oblouk s načervenalým horním lemem. Postupně se stále více zvedá nad obzor. Je to stín Země, promítnutý do naší atmosféry a nazývá se temný soumrakový oblouk. Červený okraj pak nese jméno Venušin pás.

Ve chvíli, kdy východní obzor nadobro potemní, na západě se objeví nad obzorem světlo. Tento jev nese název jasný soumrakový oblouk a od ztemnělé oblohy jej odděluje barevný lem, na kterém bývají nejčastěji zastoupeny zelená, žlutá a modrá barva. Světelný oblouk má na svědomí rozptýlené sluneční světlo na částech atmosféry, ležící nad hranicí postupujícího zemského stínu.

Krepuskulární paprsky (foto č.2)

Dalším ze zajímavých soumrakových jevů jsou tzv. krepuskulární paprsky. Vycházejí z bodu, kde se za horizontem nachází Slunce a mají často podobu vějíře. Úchvatně vypadají také hory s kopci a vrcholy ozářenými načervenalým svitem. Toto divadlo můžeme spatřit krátce po západu Slunce, pozorujeme-li hory zdálky a jev se nazývá soumrakové ozáření horských vrcholů.

Noční svítící mraky(foto č.3)

Vzácněji pozorovatelným, ale o to zajímavějším soumrakovým jevem jsou tzv. noční svítící mraky. Ačkoliv jsou krásné, obsahují v sobě zároveň zvláštní dávku tajemna, takže mohou občas vyvolávat rozporuplné pocity, zejména u těch, kteří neznají podstatu vzniku tohoto jevu. Ne, nejde o předzvěst Apokalypsy či něčeho podobného. Zatímco Země a nižší vrstvy atmosféry jsou již ve stínu, výše, zhruba ve výšce 80 km jsou horní vrstvy ovzduší ještě ozářeny Sluncem. Noční svítící mraky bývají stříbřité, často s modrým nádechem a jsou podobné řasám či závojům.

autor: Anna Hrušková