Mayský kalendář předpovídá metanovou apokalypsu

21. března 2025 10:48

Mayové byli vynikající pozorovatelé astronomických jevů a velmi dobře rozuměli slunečnímu cyklu. Jejich kalendářní systém odráží jejich znalosti pohybu Slunce a dalších nebeských těles. Astronomické výpočty, které Mayové provedli, ukazují na vyspělost této civilizace. Mayský kalendář Haab, velmi přesně odráží pozici naší planety vůči Slunci.

Sluneční aktivita je přírodní jev. Mění se v přibližně 11letých cyklech, kdy dochází ke střídání období s vyšší a nižší aktivitou (měřeno počtem slunečních skvrn). Vrchol sluneční aktivity je charakterizován zvýšeným počtem slunečních skvrn, erupcí a koronálních výtrysků hmoty.

Důsledkem zvýšené sluneční aktivity a rostoucích teplot v Arktidě je tání permafrostu na Sibiři, které ve spojení s erupcemi metanu uloženými pod zemí, způsobuje doslova krátery v zemi a další následné oteplení. Podrobně o metanové apokalypse v článku Výbuchy metanu na Sibiři a globální oteplování.



Mayský kalendář je systém pro sledování času. Jeho "vrchol" je často mylně spojován s koncem jednoho z jeho cyklů, konkrétně s datem 21. prosince 2012 v Dlouhém počtu. Toto datum znamenalo konec jednoho 5126letého cyklu a začátek nového, nikoliv konec světa, jak se někteří domnívali.



Lze se však domnívat, že vrchol Mayského kalendáře odráží zároveň vrchol sluneční aktivity, která se projevuje na základě pozice planety vůči Slunci. Vědecky se tomuto oboru věnuje meteorologický obor označovaný jako Space Weather, který by avšak pro potvrzení této teorie na základě pouhého pozorovnání potřeboval přinejmenším dvakrát 5126 roků, aby spolehlivě procházal, jak pozice Slunce vůči Zemi ovlivňuje teplotu a zda může způsobit globální oteplování. Otázkou v tomto směru je, jak mohla nějaká dřívější civilizace věrohodně prokázat, že právě tento cyklus existuje. Potřebovala by k tomu však setrvalé pozorování například míry rozptylu leknínu nebo ledu ve vodě po dobu přinejméně 10252 roků a přesné zaznamenání doby, kdy lekníny nebo led pokrývají největší plochu jednoho stejného jezera.



Pokud nějaká civilizace byla schopna vytvořit toto neuvěřitelně dlouhodobé pozorovnání, je dosti pravděpodobné, že byla schopna zaznamenat i dřívější opakované exploze metanu na permafrostu a s tím i spojenou legendu o příchodu konce světa, které vznikají právě v důsledku zvyšené teploty. Nezapomínejme, že je tato oblast zároveň místem, odkud pochází nahrávky Zvuků pekla, které se tam přenesly zřejmě jako skřípot hlasů z oblasti dřívějších gulagů a jsou hluboko zaryty ve skalnatém podloží Sibiře podobně jako může být hudba vyryta do vinylové desky.

Dále můžete pokračovat na článek Výbuchy metanu na Sibiři a globální oteplování, což je trochu delší a komplexní zpracování této problematiky spolu se spoustou doprovodného obrazového materiálu. Odkazů na další články a videodokumenty na YouTube dokumentující exploze metanu je tam celá řada.

K tomuto článku můžete také napsat svůj komentář nebo dát Like na Facebooku:

Mohlo by vás dále zajímat · Superbouře Gannon zničila plazmový štít Země · Magnetické tabule pro práci, plány i počasí · Přichází nová éra Slunečna (téměř) bez reklamy · Fosilní paliva ohrožují miliardy lidí · Byly objeveny bakterie požírající plasty · Pejsci k adopci – Jak najít útulky · Nejkrásnější národní parky Asie · Požáry v Amazonii uvolnily rekordní množství CO2 · Obnovitelné zdroje konečně předběhly uhlí · 5 nejčastějších chyb při čištění sedačky

Předpověď počasí na plochu Windows