Kulový blesk

Kulový blesk je obvykle spojován s bouřkami, ale jev trvá déle, než blesk trvající zlomek sekundy. Vzhledem k tomu, že vědecky nebyl dosud kulový blesk popsán ani se nepodařilo jej v laboratoři vytvořit a jsou k dispozici pouze výpovědi očitých svědků, které se liší a tím není k dispozici dostatek spolehlivých údajů, zůstává existence kulového blesku jako jevu dosud neprokázaná. V současnosti je nejpopulárnější teorie křemíkového blesku.

Odkaz na video

Protože současná fyzika neumí kulový blesk zatím popsat ani ho uměle vytvořit v laboratoři (na rozdíl od blesků), je popis kulového blesku závislý na výpovědi očitých svědků, které se často liší. Podle nich může nabývat různých barev od žluté po modrou, pohybuje se obvykle po dobu několika sekund až minut různými směry a zaniká buď výbuchem, nebo i zcela poklidně. Jsou k dispozici pozorování z 19. století popisující pozorování koule, která někdy explodovala a zanechala zápach síry. Popisy kulového blesku se v průběhu staletí objevují v různých historkách, ale většina vědců se k těmto zprávám staví skepticky. Je možné, že některá pozorování UFO lze považovat za pozorování kulového blesku.
Popisy pozorování kulového blesku jsou zaznamenány již od středověku a každoročně jsou hlášena další a další setkání s tímto jevem.

Pomocí vysokého napětí se (spíše jako vedlejší efekt jiných pokusů) dařilo relativně často vyrobit kulový blesk vynálezci Nikolu Teslovi, avšak rozhodující faktor tohoto úspěchu není znám. Snad je řešení v použitém materiálu, snad ve struktuře či funkci zařízení.

Historicky je zajímavý například kulový blesk, který se údajně objevil roku 1753 při pokusech německého fyzika působícího v Rusku, profesora Georga Wilhelma Richmanna ze St. Petěrburku, jenž byl inspirován pokusy Benjamina Franklina s klasickými blesky. Při pokusu o zachycení blesku pomocí papírového draka se objevil velký kulový blesk a po kontaktu s Richmanovou hlavou vědce zabil. Na jeho hlavě byla patrná výrazná červená skvrna, oděv a obuv jevily známky popálení, obuv se rozpadla na části; další účastník událostí byl odhozen a sražen k zemi, bylo poškozeno i vybavení bytu, rám dveří místnosti se roztrhl a samotné dveře vypadly ze závěsu.

V minulosti se již ohnivé koule v laboratoři podařilo vyrobit i dalším, např. ruským, českým, německým a americkým vědcům, „přežily“ ale velmi krátkou dobu. Například tým Burkarda Jüttera z Humboldtovy univerzity v Berlíně se zatím dostal maximálně ke třetině sekundy.

V říjnu 1638 zabila ohnivá koule za bouřky čtyři věřící v anglickém vesnickém kostele. V červnu 1993 zranila muže v Olomouci.

Případ, o kterém přinesl zprávy i tisk a Česká televize, se odehrál v Brně 28. října roku 2000 v normálním rodinném bytě. Kulový blesk se objevil v koupelně, kam vstoupil „skrze škvíru“ plechového odvodu spalin z plynového kotle a kde majitelce bytu způsobil popáleniny ruky a obličeje, a dále postupně prolétl celým bytem; tam jej pozorovaly další dvě osoby. Nakonec blesk explodoval v blízkosti okna v obývacím pokoji, přičemž došlo k opadání kousků vnitřní omítky, ke zničení žaluzií a vytrhnutí parabolické antény a úlomky skla byly nalezeny až 50 metrů od místa výbuchu. Bylo také poškozeno zařízení bytu. Svědci popisují jev jako bíle zářící objekt složený ze dvou částí, kulaté hlavy a spirálovitého ocasu, a uvádějí zvláštní zdánlivé nebo skutečné změny prostoru v blízkosti blesku, kdy mělo docházet k deformaci prostoru popsané jako „nafukování“ místnosti a zvláštnímu pocitu tlaku směrem od blesku. Poté, co blesk z místnosti vylétl, jako by se všechny rozměry vrátily do původního.

 Zdroj: Wikipedia