Krmit v zimě labutě? Ano, ale je dobré vědět kdy a jak

„Labutě mají nejraději pečivo, ale nejsou to popelnice, abychom jim dávali zbytky z kuchyně. V žádném případě to nesmí být zkažená, plesnivá, slaná nebo kořeněná  potrava. Jinak je v podstatě jedno, zda je to tvrdé nebo měkké pečivo, vánočka či rohlík, pokud jim je házíme do vody,“ vysvětluje Karel Makoň. „My dáváme vodním ptákům na zimovištích obilnou směs z ječmene do velkého zásypu. Těm, kteří jsou v zajetí, připravujeme směs krouhané zeleniny, obilného šrotu, vařených brambor a zrní, což vodní ptáci venku nikdy nekonzumují, tam vyžadují výhradně pečivo.“ S názorem, že tvrdý chléb roztrhne labuti jícen, nebo že po měkkém se nafoukne, Karel Makoň nesouhlasí. Důležité je, kde se labutě nacházejí. „Pokud jsou na zamrzlém rybníku, krmit bychom je neměli, protože ony mají správně po zamrznutí hladiny přeletět na řeku, kde zvládnou zimu bez problémů. Labuť je severský pták a vydrží neuvěřitelnou zimu. Jestliže v sobě nemá pět metrů rybářského vlasce, neměl by mít žádný problém se zimou.“    
 
Proč nekrmit labutě na stojatých vodách  
Při krmení labutí na stojatých vodách, přicházejí tito ptáci o svoji přirozenou potřebu odletět na zimoviště, které je pro ně nejvhodnějším místem pro přečkání zimy. Způsob snadného získávání potravy od lidí je činí pohodlnými a ztrácejí tak přirozenou schopnost aktivního hledání potravy v přírodě, kde loví nejčastěji vodní plže a mlže. Nejideálnější je pro ně strava rostlinná, zejména vodní rostliny. „K dobré kondici, získávání potravy a přežití i v těch nejdrsnějších klimatických podmínkách potřebují labutě nezamrzlou vodní hladinu, dodává Karel Makoň.


Text: Běla Nedorostová