Meteorologická observační a staniční síť ČHMÚ

6. února 2026 10:22

Meteorologická měření a pozorování tvoří základní kámen pro pochopení atmosférických procesů, které bezprostředně ovlivňují biosféru, ekonomické aktivity i bezpečnost obyvatelstva. V České republice je garantem této klíčové infrastruktury Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ), organizace s dlouholetou tradicí a zákonným mandátem pro sběr, zpracování a archivaci dat o stavu atmosféry a hydrosféry. Údaje ze synoptické sítě observačních stanic ČHMÚ zveřejňujeme na úvodní straně Slunečna - na mapě Aktuální počasí v ČR a v tabulkách Aktuálně v ČR, které se nachází i na dalších obsahových stránkách webu Slunečno. Aktuální počasí na stránce konkrétního místa je však již zobrazováno na základě údajů nejbližší uživatelské meteostanice, které v tomto ohledu poskytují přesnější údaje pro daná konkrétní místa.  Tento článek, vytvořený za pomocí umělé inteligence, se však zaměřuje na observační síť stanic ČHMÚ, předkládá analýzu jejich stavu, struktury a vývoje meteorologické staniční sítě ČHMÚ, která není jen souborem měřicích přístrojů, ale komplexním kyber-fyzikálním systémem integrujícím historické dědictví s nejmodernějšími technologiemi dálkového přenosu a automatizované detekce. 

Účelem observační sítě ČHMÚ je získávání dat za přísně definovaných standardních podmínek. Standardizace je nezbytná pro zajištění homogenity časových řad a prostorové srovnatelnosti údajů, což jsou kritické parametry pro klimatologický výzkum a numerické modelování počasí. Data získaná touto infrastrukturou slouží jako primární vstup pro varovné systémy před extrémními jevy, pro hydrologické předpovědi v době povodní, pro zemědělství, energetiku a dopravu. V kontextu probíhající globální změny klimatu nabývá na významu nejen operativní dostupnost dat v reálném čase, ale i pečlivá ochrana a analýza dlouhodobých historických řad, které umožňují kvantifikovat trendy vývoje klimatu ve střední Evropě.

Současná éra je charakterizována masivní transformací této sítě. Tradiční model, založený na husté síti manuálních stanic obsluhovaných dobrovolnými pozorovateli, naráží na socioekonomické limity a je postupně nahrazován plnou automatizací. Tento proces, označovaný jako "Modernizace měřicích sítí ČHMÚ", přináší nové výzvy v oblasti technického zabezpečení, kalibrace senzorů a zpracování obrovských objemů dat. Následující kapitoly detailně rozebírají jednotlivé aspekty tohoto systému, od historie přes technické specifikace až po metodiku kontroly kvality dat.


Historický vývoj instrumentálních měření v českých zemích

Kontinuita a délka meteorologických pozorování v českých zemích představují světový unikát. Pochopení historického kontextu je nezbytné pro správnou interpretaci současných dat, neboť metodika měření se v průběhu staletí vyvíjela, zatímco požadavek na srovnatelnost zůstává neměnný.

2.1 Klementinská řada: Etalon evropské klimatologie
Zcela výsadní postavení v historii měření zaujímá meteorologická stanice v areálu pražského Klementina. Ačkoliv první přístrojová měření v českých zemích započala již o několik desetiletí dříve, pravidelná a systematická pozorování na klementinské hvězdárně se datují od roku 1752. Za počátek ucelené, vědecky využitelné řady se považuje rok 1775, odkdy jsou záznamy dochovány nepřetržitě až do dnešních dnů.

Tato více než 250letá řada je nejdelší souvislou řadou ve střední Evropě a slouží jako referenční etalon pro studium klimatických změn. Její unikátnost spočívá v několika faktorech:

Metodická stabilita: Již v počátcích, pod vedením ředitele hvězdárny Antonína Strnada, byla zavedena měření v tzv. mannheimských hodinách (7, 14 a 21 hodin místního času). Tento standard, zavedený Falckou meteorologickou společností (Societas Meteorologica Palatina), umožnil již v 18. století srovnatelnost dat mezi různými evropskými městy.

Lokalizace: V roce 1786 byly přístroje přemístěny na severní stěnu budovy nádvoří vedle kostela sv. Klimenta, kde setrvávají dodnes. Tato polohová stabilita eliminuje jednu z nejčastějších příčin nehomogenity dat – stěhování stanice.

Dokumentace: I přes ztrátu některých originálních deníků před rokem 1775 se zachovaly publikované ročenky učené společnosti, které potvrzují kontinuitu měření.

Data z Klementina dokumentují nárůst průměrných teplot, zejména v posledních dekádách. Analýza rekordů ukazuje, že zatímco v historii byly běžné tuhé zimy, v období po roce 1990 došlo k výraznému nárůstu teplotních rekordů, a to i v zimních měsících (např. leden 1991, únor 1993). Naopak historické extrémy chladu se stávají vzácnějšími.

2.2 Expanze do horských poloh a vznik moderní sítě
V průběhu 19. století se zájem meteorologů přesunul z městských center i do volné krajiny a zejména do horských poloh, které jsou klíčové pro pochopení dynamiky atmosféry ve vyšších hladinách.

Sněžka: Počátky pozorování na nejvyšší hoře sahají do roku 1824, kdy probíhala v kapli sv. Vavřince. V roce 1900 byla otevřena dedikovaná meteorologická observatoř. Data z 19. století se dochovala v pruských a německých ročenkách, což umožňuje rekonstrukci klimatu Krkonoš i v historickém kontextu.

Milešovka: Nejstarší horskou observatoří na území dnešní ČR je stanice na Milešovce, založená v roce 1905. Její význam spočívá v kontinuálním měření ve volné atmosféře (vrchol výrazně převyšuje okolní terén), což z ní činí ideální bod pro studium proudění a větrných poměrů.

Rozvoj sítě pokračoval po vzniku Československa, kdy došlo k institucionalizaci meteorologické služby. V průběhu 20. století se síť zahušťovala, přičemž významným milníkem byl nástup automatizace v 90. letech, který započal éru digitálního zpracování a dálkového přenosu dat.

Typologie a struktura staniční sítě ČHMÚ

Staniční síť ČHMÚ je hierarchicky členěný systém, který reflektuje rozdílné potřeby operativní meteorologie, klimatologie a hydrologie. Každý typ stanice má specifický pozorovací program, přístrojové vybavení a režim obsluhy.

3.1 Synoptické stanice (Profesionální síť)
Synoptické stanice tvoří páteřní síť národní meteorologické služby. Jsou označovány termínem "synoptické" (z řeckého synopsis – celkový pohled), protože jejich primárním účelem je poskytovat data pro sestavení synoptických map a operativní předpověď počasí v reálném čase.

Obsluha: Tyto stanice jsou zpravidla obsluhovány profesionálními zaměstnanci ČHMÚ v nepřetržitém nebo směnném provozu, případně jsou plně automatizované (typy AMS, AMS1, AMS2).

Výstupy: Klíčovým produktem je zpráva SYNOP. Jedná se o mezinárodně standardizovaný numerický kód, kterým se každou hodinu (na letištích i častěji ve formátu METAR) odesílají data do globálního telekomunikačního systému (GTS) Světové meteorologické organizace (WMO).

Rozsah měření: Měří se kompletní sada prvků: teplota, vlhkost, tlak, směr a rychlost větru, srážky, stav počasí (např. bouřka, mlha, déšť), dohlednost, výška a typ oblačnosti, a stav půdy. Profesionální pozorovatelé navíc vizuálně sledují jevy, které automatika detekuje jen obtížně (např. typy mraků).

3.2 Klimatologické stanice
Zatímco synoptická síť je řidší, klimatologická síť musí být dostatečně hustá, aby zachytila prostorovou variabilitu klimatu v členitém terénu ČR. Účelem je dlouhodobé sledování klimatu. Dělí se na:

Základní stanice: Provádějí měření ve třech standardních klimatologických termínech (7, 14, 21 hodin místního středního času). Měří teplotu, vlhkost, vítr, srážky, sluneční svit a půdní teploty.

Doplňkové stanice: Slouží k zahušťování sítě v oblastech, kde je základní síť nedostatečná. Jejich program může být redukovaný, ale doplňují klíčové prostorové informace.

V současnosti dochází ke stírání rozdílů mezi synoptickou a klimatologickou stanicí díky automatizaci. Automatické klimatologické stanice měří a odesílají data v 10minutovém kroku, což z hlediska frekvence dat odpovídá nebo i převyšuje historický standard synoptických stanic.

3.3 Srážkoměrná síť
Srážky jsou meteorologickým prvkem s největší prostorovou proměnlivostí (např. letní bouřka může zasáhnout území o průměru jen několika kilometrů). Proto musí být srážkoměrná síť nejhustší.

Funkce: Stanice měří úhrn kapalných i tuhých srážek, výšku nového sněhu, celkovou sněhovou pokrývku a její vodní hodnotu (vodní ekvivalent sněhu).

Obsluha: Historicky byla tato síť postavena na dobrovolných pozorovatelích (občané, školy, organizace), kteří každé ráno v 7:00 odečetli srážkoměr. Tento model je však v krizi kvůli nedostatku dobrovolníků, což vede k nutnosti masivní automatizace.

Technologie: Moderní srážkoměrné stanice jsou vybaveny automatickými srážkoměry s vyhříváním, což umožňuje měření i v zimním období bez nutnosti denní obsluhy.

3.4 Aerologické stanice
Pro poznání vertikální struktury atmosféry (do výšky cca 30 km) provozuje ČHMÚ specializovaná pracoviště.

Lokality: Praha-Libuš a Prostějov.

Metodika: Měření se provádí pomocí radiosond zavěšených na meteorologických balónech plněných vodíkem nebo heliem. Sonda během výstupu měří tlak, teplotu a vlhkost. Poloha sondy je sledována pomocí GPS (dříve radarem), z čehož se vypočítává směr a rychlost výškového větru.

Doplňkové systémy: Kromě sondáže se využívají windprofilery (radary měřící vertikální profil větru) a data z meteorologických radarů, které poskytují řezy oblačností.

Technické vybavení a instrumentace: Od rtuti k čipům

Přesnost a spolehlivost měření závisí na kvalitě použité instrumentace. ČHMÚ se řídí technickými předpisy WMO, které definují požadavky na přesnost senzorů a jejich umístění. V rámci projektů modernizace dochází k postupné náhradě klasických přístrojů elektronickými senzory.

4.1 Standardní meteorologická zahrádka a umístění
Základem stanice je meteorologická zahrádka – travnatá plocha o rozměrech zpravidla 20 x 20 metrů, která musí být umístěna v reprezentativním terénu, daleko od překážek (budovy, stromy), které by mohly ovlivnit proudění vzduchu nebo teplotní pole.

Meteorologická budka: Tradiční bílá dřevěná žaluziová budka (Stevenson screen) slouží k ochraně teploměrů před přímým slunečním zářením a srážkami, přičemž žaluzie umožňují přirozenou ventilaci. Umisťuje se tak, aby čidla byla ve výšce 2 metry nad terénem.

Moderní varianty: U automatických stanic se často místo velkých budek používají menší, talířové radiační kryty (passive radiation shields) nebo kryty s nucenou ventilací (active ventilation), které zajišťují rychlejší odezvu na změny teploty.

4.2 Měření teploty a vlhkosti vzduchu
Měření teploty a vlhkosti je základním parametrem.

Klasická metoda: Využívala skleněné rtuťové teploměry (suchý a vlhký pro psychrometrickou metodu, maximální teploměr) a lihové teploměry (minimální teploměr). Vlasový vlhkoměr využíval vlastnosti lidského vlasu měnit délku v závislosti na vlhkosti.

Elektronická metoda: V automatických stanicích se používají odporové teploměry (např. Pt100), které mění svůj elektrický odpor v závislosti na teplotě. Pro měření vlhkosti se využívají kapacitní čidla. Standardem v síti ČHMÚ jsou kvalitní kombinovaná čidla firem jako Vaisala (řada HMP45C a novější) nebo Rotronic, která integrují měření teploty a relativní vlhkosti do jedné sondy.

Technické parametry: Požadovaný rozsah měření je typicky od -50 °C do +60 °C s vysokou přesností (tolerance ±0,1 až 0,3 °C). Některé levnější meteostanice pro domácí použití (data z těchto stanic zobrazujeme na stránce s počasím pro konkrétní místo) mají nižší přesnost a rozsah, avšak profesionální síť vyžaduje průmyslové standardy.

4.3 Měření srážek a sněhu
Přesné změření srážek je technicky náročné kvůli vlivu větru a výparu.

Srážkoměry: Standardní záchytná plocha je 500 cm² (typ Hellmann). U automatických stanic se používají člunkové srážkoměry (tipping bucket), kde se srážky počítají podle počtu překlopení kalibrovaného člunku, nebo přesnější váhové srážkoměry (weighing gauge), které přímo váží spadlou vodu a jsou schopné měřit i intenzitu. Pro zimní provoz musí být srážkoměry vyhřívané.

Měření sněhu: Kromě manuálního měření sněhovou latí se zavádějí ultrazvuková čidla výšky sněhu, která měří vzdálenost k povrchu sněhu odrazem zvukové vlny. Pro stanovení vodní hodnoty sněhu (SWE) se využívají tzv. sněhoměrné polštáře (snow pillows) – tlaková zařízení naplněná nemrznoucí směsí, která leží na zemi a váží sníh ležící na nich.

4.4 Měření větru
Vítr je vektorová veličina (má směr a rychlost). Standardní výška měření je 10 metrů nad terénem na sklopném stožáru.

Mechanické anemometry: Využívají miskový kříž pro rychlost a směrovku pro směr. Jsou náchylné k námraze a opotřebení ložisek.

Ultrazvukové (sonické) anemometry: Moderní přístroje (např. od firmy Thies Clima) nemají žádné pohyblivé části. Měří rychlost větru na základě doby šíření ultrazvukových pulzů mezi senzory. Jsou mnohem odolnější v extrémních podmínkách (námraza, silný vítr) a dokáží měřit i velmi rychlé fluktuace větru (nárazy).

4.5 Půdní měření a další prvky
Půdní teploty: Měří se elektrickými teploměry v hloubkách 5, 10, 20, 50 a 100 cm pod travnatým povrchem (případně pod holou půdou).

Půdní vlhkost: Využívají se čidla VIRRIB nebo dielektrická čidla měřící objemovou vlhkost. Dále se měří sací tlaky v půdě (matricový potenciál) pomocí tenzometrů nebo sádrových bloků, což je důležité pro zemědělskou meteorologii a sledování sucha.

Sluneční svit: Dříve se používaly Campbell-Stokesovy slunoměry (skleněná koule vypalující stopu do papírové pásky), dnes se přechází na elektronické snímače přímého záření.

4.6 Automatizace a telemetrie
Srdcem každé automatické stanice je měřicí ústředna (datalogger), například od firmy Campbell Scientific (model CR10X a novější) nebo Fiedler AMS. Datalogger řídí intervaly měření (typ. každou sekundu), provádí základní statistické zpracování (průměry, extrémy za 10 minut) a ukládá data do paměti. Odesílání dat probíhá v reálném čase, obvykle v 10minutových intervalech, prostřednictvím GPRS/LTE sítí, privátních rádiových sítí nebo v případě kritických lokalit i satelitním spojením. Systémy jsou koncipovány jako nízkoenergetické, často napájené solárními panely se zálohou akumulátory, aby vydržely provoz i při výpadku sítě.

Správa dat, kontrola kvality a systém CLIDATA

Sběr dat je pouze prvním krokem. Aby byla data využitelná pro vědu a praxi, musí projít rigorózním procesem kontroly a archivace. ČHMÚ k tomuto účelu využívá vlastní vyvinutý systém CLIDATA.

5.1 Databázový systém CLIDATA
CLIDATA (Climate Database Management System) je komplexní softwarové řešení postavené na databázové platformě Oracle, které bylo vyvinuto v České republice a následně implementováno v mnoha meteorologických službách po celém světě (např. Estonsko, Lotyšsko, Tanzanie, Gruzie).

Funkcionalita: Systém zajišťuje import dat z různých zdrojů (automatické stanice, manuální výkazy, zprávy SYNOP), správu metadat (historie stanic, kalibrace přístrojů), kontrolu kvality a generování výstupů.

Metadata: Klíčovou součástí je evidence metadat. U každé hodnoty v databázi musí být dohledatelné, jakým přístrojem byla naměřena, kde přesně stanice stála a kdo ji obsluhoval. Bez těchto informací nelze data v budoucnu správně interpretovat.

5.2 Metodika kontroly kvality (Quality Control)
Kontrola kvality dat v CLIDATA je vícestupňový proces, který kombinuje automatické algoritmy s expertním posouzením.

Formální a logická kontrola: Systém okamžitě po příjmu kontroluje fyzikální limity (např. vlhkost nemůže být > 100 %, rychlost větru < 0). Dále kontroluje vnitřní konzistenci (např. maximální denní teplota musí být vyšší nebo rovna minimální, rosný bod nesmí být vyšší než teplota vzduchu). Využívají se pravidla typu IF-THEN a regulární výrazy.

Prostorová analýza (Spatial consistency): Hodnota z jedné stanice je porovnávána s interpolovanou hodnotou z okolních stanic. Pokud se výrazně liší (nad stanovenou statistickou mez), je označena jako podezřelá (suspect) a předána k manuální revizi meteorologem. To pomáhá odhalit lokální chyby nebo poruchy senzorů.

Časová konzistence: Kontroluje se návaznost hodnot v čase. Skokové změny (např. nárůst teploty o 20 °C během 10 minut) jsou fyzikálně nepravděpodobné a indikují chybu.

5.3 Homogenizace časových řad
Pro studium klimatické změny je nezbytné, aby změny v datech odrážely pouze změny klimatu, nikoliv změny v metodice měření. Proces homogenizace využívá statistické metody (např. Alexanderssonův test, testy SNHT) k odhalení nehomogenit způsobených výměnou přístrojů (např. přechod z rtuťových teploměrů na elektrické), stěhováním stanice nebo změnou okolí (růst stromů, zástavba). Tyto nehomogenity jsou následně matematicky korigovány.

5.4 Otevřená data (Open Data)
V posledních letech došlo k zásadnímu posunu v přístupnosti dat. ČHMÚ zprovoznil portál opendata.chmi.cz, kde jsou data ze staniční sítě dostupná veřejnosti zdarma ve strojově čitelných formátech (JSON, CSV).

Adresářová struktura: Data jsou dělena na now (aktuální data, aktualizace po 10 minutách, historie 24 hodin) a historical (archivní řady).

Obsah: Zveřejňují se 10minutová i hodinová data ze všech automatizovaných stanic, což umožňuje vývojářům aplikací a vědcům pracovat s daty bez byrokratických bariér.

Studie klíčových observatoří

Pro ilustraci fungování sítě je vhodné detailně analyzovat specifika několika klíčových stanic, které reprezentují různé klimatické režimy ČR.

6.1 Milešovka: Větrný maják Českého středohoří
Stanice na vrcholu Milešovky (837 m n. m.) je nejstarší horskou observatoří v ČR (založena 1905) a díky svému kuželovitému tvaru, který výrazně převyšuje okolní terén, je ideální pro měření větru.

Větrné rekordy: Milešovka je největrnější stanicí v ČR. Bezvětří se zde vyskytuje v průměru pouze 8 dní v roce. Dne 14. ledna 1967 zde byla naměřena rychlost větru přesahující 50 m/s (180 km/h), což byla maximální hodnota, kterou byl tehdejší anemometr schopen změřit.

Další prvenství: Stanice drží rekord v počtu bouřkových dnů v roce a také v počtu dnů s mlhou a nízkou oblačností, což souvisí s jejím častým výskytem v kondenzační hladině.

6.2 Sněžka: Extrémy na střeše Čech
Stanice na Sněžce (1603 m n. m.) je nejvýše položenou stanicí a je vystavena nejdrsnějším podmínkám, srovnatelným se subpolárními oblastmi.

Historie a architektura: Po dřevěné budově z roku 1900 byla v letech 1968–1974 vybudována ikonická stavba ve tvaru létajících talířů podle návrhu polského architekta Witolda Lipińského. Tato konstrukce je navržena tak, aby odolávala extrémnímu větru a námraze.

Klimatická specifika: Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 0,2 °C. Vítr zde často dosahuje síly orkánu. Stanice je klíčová pro česko-polskou spolupráci, jelikož budova observatoře se nachází na polské straně, zatímco česká Poštovna je v těsné blízkosti.

6.3 Lysá hora: Hydrologický uzel
Stanice v Beskydech (1323 m n. m.) má zásadní význam pro hydrologii povodí Odry a Moravy.

Sněhové rekordy: Beskydy jsou známé bohatými srážkami. Lysá hora drží absolutní rekord v tloušťce sněhové pokrývky v ČR – v březnu 1911 zde bylo naměřeno 491 cm sněhu. Dále drží rekord v denním přírůstku sněhu, kdy 16. dubna 1916 napadlo 108 cm nového sněhu za 24 hodin.

Teplotní extrémy: Stanice zaznamenala značnou amplitudu teplot. Absolutní minimum -30,9 °C bylo naměřeno 9. února 1956, zatímco maximum 23,9 °C (průměrná denní teplota, nikoliv absolutní) v srpnu 2013 ukazuje na oteplování i ve vyšších polohách.

6.4 Praha-Libuš: Technologické a aerologické centrum
Observatoř v Praze-Libuši není jen stanicí, ale technologickým "mozkem" sítě.

Vybavení: Areál je dominován věží, která dříve nesla meteorologický radar (nyní přesunut do Brd kvůli stínění zástavbou). Nástavba je vyrobena z laminátu propustného pro mikrovlny.

Činnost: Probíhá zde aerologická sondáž (vypouštění balónů), testování a kalibrace nových čidel před nasazením do sítě a příjem družicových dat. Je zde také umístěno centrum pro zpracování dat z radarové sítě CZRAD.

Modernizace, automatizace a budoucí trendy

Současný vývoj sítě je determinován nutností snižovat provozní náklady při současném zvyšování kvality a dostupnosti dat. Tento trend je podporován masivními investicemi z evropských fondů (OPŽP).

7.1 Automatizace dobrovolnické sítě
Tradiční model dobrovolnické sítě se hroutí. Generační obměna a změna životního stylu vede k úbytku ochotných pozorovatelů. ČHMÚ proto přistoupil k radikální automatizaci.

Projekt: V rámci veřejných zakázek "Modernizace měřicích sítí ČHMÚ" jsou instalovány stovky automatických stanic, zejména srážkoměrných. Dodavateli technologií jsou často české firmy jako Fiedler AMS nebo Hydrosoft Veleslavín.

Technologie: Nasazují se kompaktní stanice, které nevyžadují přípojku elektřiny (solární napájení) a odesílají data přes IoT sítě. To umožňuje zahuštění sítě i v odlehlých oblastech.

Výzvy: Hlavní výzvou je udržení homogenity dat. Přechod z manuálního měření (kde pozorovatel rozezná sníh od deště) na automatické (kde to musí určit senzor teploty nebo disdrometr) může vnést do řad systematickou chybu, kterou je nutné korigovat.

7.2 Integrace s distančním průzkumem a modelováním
Budoucnost nepatří izolovaným stanicím, ale integrovaným systémům.

Radarová fúze: Data ze srážkoměrů se kombinují s daty z meteorologických radarů. Radar vidí prostorové rozložení srážek, ale má chybu v intenzitě. Srážkoměr měří přesně v bodě. Metoda MERGE (kombinovaný odhad) využívá srážkoměry ke "kalibraci" radarového pole v reálném čase, čímž vzniká nejpřesnější možná mapa srážek.

Datová asimilace: Naměřená data (z povrchových stanic, radiosond i letadel) vstupují do asimilačního cyklu numerického modelu ALADIN. Model ALADIN počítaný v ČHMÚ má rozlišení cca 2,3 km, což mu umožňuje explicitně modelovat konvekci (bouřky) a orografické efekty lépe než globální modely. Kvalita staničních dat přímo určuje přesnost počátečních podmínek a tím i úspěšnost předpovědi.


Závěr

Meteorologická staniční síť ČHMÚ je dynamickým organismem, který v sobě snoubí úctu k tradici s tlakem na technologickou inovaci. Od prvních teploměrů v Klementinu v 18. století jsme se posunuli k autonomním senzorovým sítím komunikujícím v reálném čase. Tato infrastruktura je kritická pro stát. Bez ní by nebylo možné vydávat včasné výstrahy před povodněmi či vichřicemi, plánovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů ani studovat dopady klimatické změny. Přechod na automatizaci je nevratný a přináší novou kvalitu v časovém rozlišení dat. Zároveň však klade vysoké nároky na kontrolní mechanismy (systém CLIDATA) a údržbu techniky. Úspěšná realizace modernizačních projektů a udržení vysokého standardu datové kvality je zárukou, že Česká republika bude i nadále disponovat špičkovou meteorologickou službou na evropské úrovni.

Mohlo by vás dále zajímat · Meteorologické mapy Slunečno.cz · Předpověď úhrnu srážek podle místa dnes a zítra · Týdenní předpověď počasí v Česku 31.7.-7.8.2024 · Týdenní předpověď počasí v Česku 23.7.-30.7.2024 · Předpověď pro Vaši zahradu nebo chatovou osadu · Recept na batátovou polévku · Oprava databáze s předpovědí · Ke konci července se znatelně ochladí · Proč se Evropa otepluje rychleji než celý svět · Evropa se za posledních 30 let oteplila rychleji

Předpověď počasí na plochu Windows