Labuť černá. Krásný i okrasný pták.

Labuť černá je podobně jako labuť bílá jedním z největších a nejtěžších létajících ptáků na světě. S labutí bílou má i mnoho společných vlastností. Váží jen o něco méně, zhruba od čtyř do devíti kilogramů a rozpětí křídel má až dva metry.

Labuť černá má nejdelší krk ze všech druhů labutí, jeho délka v letu je větší než polovina celkové délky těla. Je celá černá, jen letky má bílé a typický sytě červený, velký zobák je zakončený bílým pruhem. Samec je o něco větší než samice a mláďata mají hnědošedé zbarvení. Ve volné přírodě se labuť černá dožívá 10 až 15 let. Je to výborný letec a při vzletu se rozbíhá po vodě. Zvuky, kterými se tito ptáci dorozumívají při tokání, se dají přirovnat k hlasitému troubení.

Černé labutě žijí v koloniích

Labutě žijí v páru a živí se převážně vodními rostlinami, jen občas vyhledávají zeleň na souši. Mláďata ale potřebují pro svůj vývoj více živočišných bílkovin. Labutě černé žijí často v koloniích, které čítají až deset tisíc hnízdících párů. Upřednostňují sladké tekoucí i stojaté vody v řekách a jezerech. Často se vyskytují i na nepřístupných místech daleko od břehů, v močálech nebo na ostrůvcích. Hnízdí i dvakrát do roka, od února do září. Hnízda, která staví z rákosu a travin většinou na pevné zemi, kdy se jedna část dotýká vody, jsou velmi podobná hnízdům bílých labutí velkých. Někdy si staví plovoucí hnízda. Labuť černá začíná snášet ve svém přirozeném prostředí zhruba dva měsíce po období dešťů. Pokud neprší, nehnízdí a létají na poměrně vzdálená místa za potravou. Snáší čtyři až osm vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče do doby, než se mláďata vylíhnou. Takovéto střídání v zahřívání vajec není u žádného jiného druhu labutě známo. Po vylíhnutí vozí rodiče svá mláďata na hřbetu a společně zůstávají minimálně půl roku.

Zoo a parky

U nás i po celé Evropě se vyskytují černé labutě pouze v zoologických zahradách a parcích. Pokud žijí na volné hladině, zima jim nevadí. V parcích a zoologických zahradách mají většinou možnost se přes zimu schovat. Jediný problém v nepřirozeném prostředí souvisí s jejich instinktem pro hnízdění. Často hnízdí v době, kdy je v Austrálii jaro a u nás podzim. V takovém případě jsou mláďata narozená před zimním obdobím umísťována do vnitřních prostor. I když někteří ptáci se už za několik generací dokázali našim klimatickým podmínkám přizpůsobit.

Text a foto: Běla Nedorostová