Sezónní úbytek ozonové vrstvy nad Antarktidou

Přes svůj název není ozonová díra dírou doslova, označuje se tak část ozonové vrstvy, jejíž koncentrace klesne pod úroveň 220 DU (Dobsonových jednotek). Ta 4. října klesla na minimum 101 DU, což je též méně, než v předchozích letech. Tento vývoj ale vědci z NASA předpokládali, neboť se ve stratosféře nachází stále velké množství sloučenin chloru a bromu, které ozonovou vrstvu narušují.
K nepříznivému vývoji přispívá i nízká teplota ve výškách okolo 20km.

Ozonová vrstva zachycuje škodlivou část ultrafialového záření (UV-B) a na zemský povrch propouští paprsky UV-A, které jsou důležité pro život na zemi. UV-B záření jako karcinogenní může vyvolat rakovinu kůže nebo poškodit zrak. Ozonová díra se nachází nad Antarktidou, ale v minulých letech byl zaznamenán rapidní úbytek ozonu i nad Arktidou. Měření ozonové vrstvy nad územím provádí České republiky ČHMÚ, jeho výsledky ukazují oslabení o 4-5%.

V první polovině 20. století začala výroba chlorofluorovaných uhlovodíků (CFC) známých pod označením freony. Ty byly používány především v chladících zařízeních, hasících přístrojích a sprejích. Skutečnost, že ozonu víc mizí, než se vytváří, byla zjištěna v 60. letech a vedla k uzavření Montrealského protokolu v roce 1987, ten zakázal a omezil výrobu a použití těchto plynů. Freony postupně nahradil tetrafluoretan (HFC-134a). Díky tomu a dalším opatřením by množství CFC v atmosféře mělo v polovině století klesnout zpět na hodnoty před jejich masivní průmyslovou výrobou. Současná měření již ukazují nižší koncentraci těchto látek a tím pomalé nastartování obnovy ozonové vrstvy.


JB slunecno.cz