Povodně v Česku a velká voda ve filmech

Češi: málo a skromněji

Za poslední desetiletí se voda jako živel promítla přímo do filmového děje vlastně jen jednou. Ve filmu Maharal – Tajemství talismanu (2006) využili tvůrci velkých záplav z léta 2002 a zakomponovali je do děje. Praha v obklíčení vzdouvající se Vltavy, velká voda valící se českou kotlinou, je ve filmu o dávném tajemství Rabiho Löwa, stvořitele golema, přítomna především na televizních obrazovkách. Film produkovala Česká televize, autoři proto mohli využít bohatý filmový archiv z tohoto období – a nic to nestálo.

Velkou vodou zaplavené sklepy a podzemí Židovského města jsou suplovány mj. i mimořádně velkým barrandovským filmovým bazénem (ten rády využívají pro nejrůznější mořská dobrodružství zahraniční produkce). Atmosféru povodní simulují ve filmu především pytle s pískem poházené po uličkách kolem Staronové synagogy.

O rok dříve (2005), než Maharal, natočil Jiří Strach Povodeň (také pro Českou televizi) komorní příběh dvou žen, z nichž jedna nabídne přes televizi ubytování jiné ženě, jíž povodeň v pražském Karlíně vyplavila byt. Záplavy z roku 2002 jsou v tomto případě jen odrazovým můstkem pro vynikající psychologický příběh dvou starých dam.

Vlnu tsunami jako startovací bod kriminálního příběhu najdete v již několikrát reprízovaném třídílném televizním snímku Vlna (2008) v hlavní roli s Jiřím Bartoškou. Poměrně zdařilý příběh režiséra Jiřího Svobody reagoval na skutečnou přírodní katastrofu v jihovýchodní Asii z roku 2004, které se stala osudná i pro některé české turisty. I tady zkombinovali filmaři náznaky s autentickými záběry, podobně jako v Maharalu.

Zítra si povíme o živlech v zahraničních filmech, filmaři, zejména holywoodští, se v katastrofických snímcích na téma počasí, bouře, povodně apod. přímo vyžívají.

Text: Pavel Hrabica

Foto: Bontonfilm