Kriticky ohroženého orla mořského zabil karbofuran. Toxický a zakázaný postřik na chmel.

Vzácný orel mořský, o kterém vám chci napsat, ale bohužel doplatil na lidskou bezohlednost a krutost, když pozřel zřejmě otrávenou návnadu. Mrtvý čtyřletý samec orla, nalezený v polovině ledna u obce Klášter u Nemopuka na jižním Plzeňsku, byl podroben pitvě a veterinárnímu vyšetření. „Všechny jeho vnitřní orgány byly bez viditelného poškození a byl ve velmi dobré kondici. Při pitvě byly odebrány vzorky pro vyšetření DNA a vzorky vnitřních orgánů pro toxikologické vyšetření, které proběhlo v laboratoři Ústavu soudního lékařství v Plzni. V zobáku, jícnu a voleti orla byly nalezeny nepatrné zbytky potravy, zejména menší ryby s jemnými šupinami. Výsledky pitvy naznačují na otravu karbofuranem, což je velmi toxický a několik let zakázaný postřik na chmel, který se v minulosti běžně používal. Pár kapek totoho prostředku na návnadě, v tomto případě na rybách, znamená téměř okamžitou smrt. Když zvíře spolkne dvě, tři sousta, udělá pár kroků a uhyne. Je to jeden z nejzákeřnějších způsobů zabití zvířete,“ říká Karel Makoň, šéf Záchranné stanice živočichů a Dobrovolného ekologického spolku na ochranu ptactva v Plzni.

Co se tedy podle vyšetření s největší pravděpodobností stalo? „V tomto období se totiž v blízkosti vod a hlavně rybníků, pohybují vydří samci a mladá zvířata, která si občas uloví rybu. Tam, kde je na malé ploše velké množství ryb, vychytají je a vyskládají na břeh tak, aby se na lokalitu vrátila přirozená přírodní rovnováha. Zcela logicky ale ne všichni lidé tuto jejich záslužnou funkci v ekosystému vnímají s povděkem, a tak se občas stane, že je třeba vydře rybu trochu ochutit. Někdy se používají ryby také jako návnada pro kuny, lišky, straky, krkavce a jiné šelmy či mrchožravé dravce. To se ale nestává často, jelikož na ryby chodí i divoká prasata, a to by byl asi docela slušný mazec,“ vysvětluje Karel Makoň.

Přestože jakékoli pokládání otrávených návnad je nelegální už více než 40 let, dochází k němu v současnosti v takovém rozsahu, že může během několika let způsobit opět vymizení orlů mořských z České republiky. Pokud by takový čin udělal člen mysliveckého spolku, porušil by nejen zákon o myslivosti, ale i zákon na ochranu přírody.

Potravou orla jsou hlavně ryby a mršina

Hlavní potravou orla mořského, který je vázán na vodu, jsou právě ryby. Nejčastěji loví kusy velké patnáct až dvacet centimetrů, ale dokáže ulovit i osmikilovou štiku. Bylo dokonce změřeno, že i za letu je schopen unést rybu vážící až šest kilogramů. I když orel mořský je robustní pták, dá mu podle odborníků pořádnou práci takový kus kořisti přenést na větší vzdálenost. „Protože orel mořský není dobrý lovec, funguje v přírodě hlavně jako zdravotní policie a likvidátor mršiny. K jejímu vyhledávání má talent a najde vše, co je třeba zlikvidovat, a to i v blízkosti lidských obydlí. Orel tedy pravděpodobně našel menší otrávenou rybu nebo její část a odnesl si ji v pařátech na nejbližší místo, ze kterého měl přehled, a kde měl klid. Usadil se na větvi, posedu či na zemi na kraji lesa, asi 500 metrů vzdušnou čarou od rybářské sádky,“ doplňuje Karel Makoň.

„Bohužel, podobné případy této zakázané metody trávení volně žijících živočichů, jsou známy i z minulosti, kdy kolegové nacházeli kolem otrávených návnad desítky uhynulých zvířat najednou. Dravce, šelmy, krkavcovité – všechna zvířata, která likvidovala otrávenou mršinu. Karbofuran je ale nebezpečný nejen pro zvířata, ale i pro člověka a domácí mazlíčky. Jsou prokázány desítky případů, kdy byl tímto způsobem otráven volně pobíhající pes, a kdy se přímým kontaktem s otrávenou návnadou či zvířetem přiotrávil i člověk. Je to velice nebezpečná látka, která dokáže spolehlivě zabít cokoliv!

Text: Běla Nedorostová

foto: archiv Karla Makoně