Nebezpečný smog a nejhorší smogová katastrofa v dějinách.

Pro seniory, malé děti lidi s chronickými dýchacími potížemi nebo nemocemi srdce pak platí doporučení, aby se při pohybu venku vyvarovali zvýšené tělesné zátěže. Směrem k řidičům pak ČHMÚ vyslal prosbu, aby, pokud mohou, nechali auto doma. Výfukové plyny ke zvyšování koncentrace prachu a oxidu dusičitého v ovzduší značně přispívají. Na jeho koncentraci se podílí i topení tuhými palivy a inverze.

Slovo smog je složeninou anglických slov smoke a fog, tedy kouř a mlha. Existují dva druhy smogu. Losangaleský a londýnský. Losangaleský trápí města hlavně v létě, je toxický a dráždivý.

Londýnský (též redukční či zimní) smog odkazuje svým názvem k prosinci roku 1952. Tehdy v Londýně panovala inverze a krutá zima. Místo elektrifikovaných tramvají vyjížděly do ulice dieselové autobusy, Britové topili nekvalitním uhlím. K tomu bezvětří, inverze a silné ochlazení. Na katastrofu bylo zaděláno. Chladná vzduchová vrstva pod sebou silně znečištěný vzduch uzavřela a Londýňané jakoby žili pod pokličkou. Smog trápil hlavní město Spojeného království několik měsíců a vyžádal si skoro 12 tisíc obětí! Pro srovnání je to tolik, jakoby zemřeli například všichni obyvatelé Nového Boru.

Anglie byla po průmyslové revoluci na špičce pokroku. To ale mělo i své zápory. Továrny chrlily velké množství zplodin a v kombinaci s počasím vytvořily v ulicích smrtící koktejl. Viditelnost se snížila jen na několik metrů, byla rušena kulturní představení, neboť smog pronikal i do budov. Roušky byly nejžádanějším a nedostatkovým zbožím.

Londýn se z katastrofy poučil. Po tzv. Velkém smogu si začali Britové více všímat vypouštěných zplodin, sledovali detailněji počasí a zavedli varovné systémy.

autor: Andrea Němcová