Na Klínovec? Nejlépe v mlze!

Stává se to ve dnech, kdy Krušné hory bičují zimní vichřice, lyžařské vleky a lanovky se z bezpečnostních důvodů zastaví a vrcholky, včetně Klínovce, zahalí hustá mlha. Právě to je okamžik, kdy se vyplatí neplakat nad tím, že lyže stojí v koutě. Oblečte se do několika vrstev á la cibule, to hřeje nejvíce, nahoru určitě nepromokavou péřovku a hlavně dobré boty. Výšlap na mlhou zakrytý zimní Klínovec může začít.

Pro ty, kteří právě bydlí v některém hotelu, chatě, či vlastní nemovitosti, kterých je na úpatí hory i na dohled dost a dost, mohou za výchozí cíl zvolit například dolní stanici sedačkové lanovky u sjezdovky zvané Dámská. Pro ty, kteří míří ke Klínovci autem, a v případě, že jsou lanovky a vleky mimo provoz, lze bez problémů nechat i auto na bezplatném parkovišti. Ti zdatnější mohou zaparkovat níže v Loučné pod Klínovcem a lze se necelé dva kilometry „přiblížit“ k výchozímu bodu cesty.

V zimě není záhodno využít některou ze značených turistických cest, protože se přirozeně neprotahují a drápat se hlubokým sněhem je nad sílu i nadprůměrného turisty. Kdo si chce užít mírnou procházku vzhůru, bude nejlépe, když od Dámské zamíří po silnici č. 219 směr Boží Dar. Z tohoto bodu vás až na vrchol čeká přesně 4500 metrů.

Asi 2 kilometry chůze po silnici za hotelem Star a druhým přemostěním sjezdovek přes silnici uhněte za zatáčkou na odbočku, která slouží horské službě a zásobování vysílací věže, stanice lanovky a dalších objektů na vrcholku Klínovce.

Asi po 700 metrech máte dvě možnosti, buď opusťte asfaltovou cestu a vydejte se na mírném rozcestí vlevo po nezpevněné cestě. Záleží však na množství sněhu, cesta nemusí být projetá sněžnými skútry. V takovém případě se držte dál zásobovací silnice. Hlavně v případě, že je opravdu mlha a trochu víc fouká.

Právě mlha na vrcholu vám (kromě drkotání zubů a subjektivnímu pocitu velké zimy) připraví neopakovatelný zážitek. Je-li dostatečně hustá, až na poslední chvíli se před zraky příchozích vynoří známá dominanta, telekomunikační betonovo-ocelová věž posetá anténami všeho druhu.

V krásném počasí její 80metrová mohutnost nevyniká, ale v mlze se vynoří opravdu na poslední chvíli, a pokud nejste na její zjevení připraveni, její přítomnost vás určitě překvapí. Zvláště, když je „porostlá“ rampouchy a námrazou; o to je její zimní tajemnost výraznější.

Protože není konstrukčně štíhlá, jako například Petřínská rozhledna v Praze, ani vám nedojde, že je i s anténou vlastně o dvacet metrů vyšší, než pražská kopie Eiffelovy věže. Na její vrchol vás nepustí, ale od října 2013 je alespoň v provozu rekonstruovaná osmiboká rozhledna (či spíše její replika). Ale na výhledy z ní si musíte počkat za lepší počasí…

text a foto: Pavel Hrabica