Nejstarší observatoř Slunce postavená v Americe

fotografie Třináct Věží Chankillo (David Edgar/Wikipedia/CC BY-SA 3.0)

Archeologické naleziště se nachází v pobřežní poušti v Peru a obsahuje řadu 13 kamenných věží, které společně sledují horizont kopce od severu k jihu jako zubatý spodní úsměv.

Kromě této pozoruhodné stavby, známé jako Třináct věží, patří k ruinám observatoře také trojstěnný komplex na kopci zvaný Opevněný chrám a dva stavební komplexy zvané Observatoř a Správní centrum.

Místo, které bylo dokončeno před více než 2 300 lety a opuštěno v prvním století našeho letopočtu, zůstávalo pro cestovatele po staletí záhadou. Teprve když na přelomu 21. století začaly oficiální vykopávky, archeologové si uvědomili, na co se dívají.

Ve chvíli, kdy Slunce vychází na východě, na určitém místě podél hřebene věží se vynořuje světelná koule. Jak rok postupuje, mění se i poloha východu Slunce, skoro jako kdyby světlo procházelo zubatým obzorem. Například o letním slunovratu vychází východ slunce napravo od věže zcela vpravo. Zatímco o zimním slunovratu vychází východ slunce vlevo od věže zcela vlevo.

Věže Chankillo jsou rozmístěny tak pečlivě, že když stojíte na konkrétním pozorovacím místě pod hřebenem, můžete během dvou nebo tří dnů předpovědět roční dobu pouze na základě východu nebo západu slunce. Pozorovací bod hledící na západ k hřebeni – to je stavba Observatoře – využívá západ slunce. Na místě, které je považováno za východní pozorovací bod, dnes zbývá pouze neúplný kamenný obrys místnosti , ale je na symetrickém místě a zobrazil by pravděpodobně východ slunce. Zářijová rovnodennost je například definována, když Slunce zapadá mezi šestou a sedmou věží, jak je zachyceno na obrázku výše.

Neznámá kultura stavitelů

Starověká civilizace, která navrhla sluneční observatoř, je sotva známá, ale byla by to jedna z nejstarších kultur v Americe. Ve skutečnosti tato kultura předchází kulturu Inků, která také vynikala v astronomii, o více než 1000 let.
Protože ruiny Chankillo připisované této civilizaci se nacházejí v pobřežní poušti mezi peruánskými řekami Casma a Sechin, původní stavitelé jsou nyní známí jako kultura Casma-Sechin.

Podobně jako Inkové i tato civilizace pravděpodobně považovala Slunce za jakési božstvo. Schodiště vedoucí do každé věže silně naznačují, že místo bylo kdysi používáno k rituálům.

Podle archeologických vykopávek byla observatoř pravděpodobně postavena někdy mezi 500 a 200 př.nl. Poté bylo místo z nějakého důvodu opuštěno a věže chátraly. V době největší slávy archeologové tvrdí, že stavby byly omítnuty žlutou, okrovou nebo bílou barvou a natřeny graffiti nebo otisky prstů.

Světové dědictví UNSECO

I když jsou tyto kamenné věže zbaveny výzdoby a rozpadají se, stále věrně zaznamenávají dny v roce. Nyní probíhají snahy o zachování přesnosti tohoto starověkého kalendáře.

V roce 2021 se Archeoastronomický komplex Chankillo oficiálně připojil na seznam světového dědictví UNESCO pro svou vynikající řemeslnou zručnost.

„Na rozdíl od mnoha světových architektonických staveb zasvěcených astrologii, které byly nalezené na mnoha starověkých místech po celém světě, řada těchto věží pokrývá celé roční oblouky slunečního stoupání a zapadání Slunce, které může být pozorováno ze dvou odlišných pozorovacích bodů, z nichž jeden je stále jasně viditelný nahoře,“ stojí v popisu UNESCO.

"Solární observatoř v Chankillo je tedy svědectvím o vyvrcholení dlouhého historického vývoje astronomických praktik v údolí Casma."
Ještě více podrobností o této hvězdárně si můžete přečíst na Portálu k dědictví astronomie.

Zdroj: Sciencealert