Kde dlouhé roky neprší? A kde naopak napršelo nejvíc? 3x nej o počasí

Nejsilnější poryv větru

Přestože Irsko a Velkou Británii v poněkud prazvláštní zimě 2013/2014 často bičoval velmi silný vítr, který zejména v pobřežních oblastech dosahoval rychlosti až okolo 150 km/h, pro někoho by to přesto stále mohl být „slabý větřík“. Zejména pro obyvatele Filipín, které ke konci minulého roku zasáhl supertajfun Haiyan. Tamní oblast bičoval větrem o rychlosti až 275 km/h. Přesto je to ale ještě málo. Ani pán tajfunů - Tip (pevninu nezasáhl) - se do historie nejvyšší rychlostí větru nezapsal. Světovým rekordmanem je bouřka, která se 12. dubna roku 1934 přehnala přes Mount Washington, nejvyšší vrchol severovýchodní části USA, který se tyčí do výšky 1 917 metrů. A právě zde byla naměřena nejvyšší rychlost větru, a to 372 km/h.

Nejdeštivější den

Nezaprší a nezaprší. Tohle si možná s velmi ironickým tónem řekla spoustu lidí během záplav v červnu 2013, o létě roku 2002 již radši vůbec nemluvě. Velká voda je v tomto roce bohužel hlavním tématem především v jihozápadní Anglii, kam hluboké tlakové níže doprovázené vydatnými dešti společně s rozbouřeným Atlantickým oceánem přinášejí velké množství vody. I když jsou ale Britské ostrovy proslulé deštivým počasím, za nejmokřejším dnem budeme muset o pár tisíc kilometrů dále na jihovýchod. V roce 1966, konkrétně v polovině března, zasáhl ostrov Réunion v Indickém oceánu cyklón Denise. Jedná se sice o poměrně malý ostrov, přesto se ale jeho nejvyšší bod nachází ve výšce 3 069 metrů. A díky geografii ostrova se právě zde odehrál nejdeštivější den na Zemi. Bouře Denise přinesla velmi vydatné srážky, ty však na návětrné straně pohoří zesílily a během 24 hodin zde spalo 1 825 mm srážek, což v překladu znamená, že za jeden den na plochu o rozloze metr krát metr napršelo 1 825 litrů vody.

Nejsušší místo

Planeta je plná extrémů. Zatímco někde nevědí co s vodou dělat, někdy by za kapku vody udělali cokoliv. K nejsušším místům naší planety samozřejmě patří pouště. Úplně nejsušší místo se nachází v poušti Atacama v Chile, jedná se o oblast města Arica (cca 190 000 obyvatel) kde je průměrný roční úhrn srážek menší než 0.75 mm (= 750 ml). Často tu ale neprší dlouhé roky. Možná někoho překvapí, že se jedná o místo v návětrné straně Andského pohoří, srážek by tu tedy mělo být dost. Tak proč není? Je to stálou oblastí vysokého tlaku vzduchu nad jižní částí Tichého oceánu, ze západu tedy žádné srážky nedorazí. No a ze severu a východu již také ne, neboť zde Andy působí jako štít. Arica tak vlastně leží na závětrné straně a nikoliv návětrné. Příroda je zkrátka umělec.

autor. Kamil Sojka