Dopad hurikánu Irma na želví populaci na Floridě

Mořské želvy se od těch sladkovodních oddělily asi před sto miliony lety. Liší se od nich přítomností solných žláz v lebce, adaptací končetin v ploutve a redukovanějším krunýřem. Mořskou populaci želv dělíme celkem do dvou čeledí a sedmi druhů. Čtyři z těchto sedmi druhů se považují za kriticky ohrožené a zbylé jako ohrožené vyhynutím. V souvislosti s mořskými želvami se často mluví o unikátní a klíčové ekologické roli v oceánech. Zdokumentováno to máme například v zásadní roli ve fungování korálových ekosystémů. Například karety pravé, živící se převážně mořskými houbami, regulují nárosty hub na korálových útesech, a tím přímo ovlivňují strukturu, složení a druhovou rozmanitost celého ekosystému útesu.

Jak je již známo, životní cyklus želvy je velice náročný. Přemisťují se až na vzdálenosti tisíce kilometrů, protože oblasti potravní a rozmnožovací jsou od sebe často velice vzdálené. Proto se želvy rozmnožují spíše jednou za dva roky a samice se vždy vrací na pláž, kde se samy vylíhly. FWC oznámila rekordní počet hnízd karet obrovských, které byly založeny na Floridě pro sezónu hnízdění v roce 2017. Na celkem 27 plážích Floridy index FWC zdokumentoval 39 000 hnízd. Za posledních 27 let byl zde zaznamenán celkový nárůst hnízdění karety obrovské. Zatímco někteří by očekávali, že bouře většinu hnízd zničí, není tomu tak úplně. Karety na to mají svou vlastní hnízdící strategii, kterou přizpůsobí přírodním událostem. Samice během své reprodukční sezóny trvající skoro tři měsíce naklade až sedm snůšek po 60 až 100 vejcích. To zajišťuje, že i přes bouřky a vysoký příliv je vysoká pravděpodobnost, že některá hnízda budou úspěšně inkubovat. Po asi 60 dnech se pak začnou líhnout mláďata. Žádná bouřková sezóna se tedy nemůže stát úplně ztrátovou pro želvy hnízdící na Floridě.

Hurikánový dopad je tedy více zřetelný na erozích pláží, než na samotných karetách. Po každé bouři totiž dochází k značnému poškození hnízdících ploch díky rozbouřenému moři. Dlouhodobé účinky zatím nemusí být ještě vidět, protože to vyžaduje dlouhodobé sledování. Mořské želvy totiž rostou velice pomalu, dospívají až ve věku 20 až 50 let. Proto by mohlo mít časté opakování silných hurikánů fatální dopad na želví populaci. Mnohá nebezpečí jsou pro želvy přirozená, většinu z nich ale ovlivňuje člověk. Největším problémem však stále zůstává přímý sběr želvích vajec a zabíjení samic pro maso.