CNN: Lovec bouří sledoval na místě řádění tajfunu Haiyan

11. listopadu 2013 09:30

11. listopadu 2013 - Tacloban (Filipíny) (ČTK/CNN) - Byla to nejkrutější ironie, kterou způsobil supertajfun Haiyan. Jedna z vůbec nejsilnějších zaznamenaných bouří zaplavila filipínské přístavní město Tacloban - a večer tu vypukl požár, řekl CNN britský "lovec bouří" James Reynolds, který v Taclobanu natáčel příchod tajfunu. 
    Všude, všude byla voda, řekl Reynolds. Přesto jí nebylo dost, aby zastavila požár. A po záplavě vody tak následovalo moře plamenů. Absurditu tohoto okamžiku podtrhla scéna, kdy se jeden z místních obchodníků snažil kbelíkem vody uhasit plamenné peklo ve svém obchodě. "Neměl nejmenší šanci," dodal Reynolds, který pochází z Anglie, ale žije v Hongkongu, aby mohl cestovat po Asii a natáčet bouře. 
    "Celý blok města byl v plamenech, oheň nekontrolovaně řádil," řekl CNN v telefonickém rozhovoru z Filipín. "Opravdu jsem si připadal jako v katastrofickém filmu. Bylo to tak hrozné, až se to nezdálo být reálné." 
    Haiyan byl nejhorší bouří, jakou třicetiletý Reynolds kdy sledoval. Od roku 2005 už společně se štábem své produkční společnosti Earth Uncut Productions natáčel 35 tajfunů - plus několik velkých sopečných erupcí včetně výbuchu indonéské sopky Mount Merapi v roce 2010. Natáčel také po japonské přívalové vlně cunami v roce 2011. 
    "Nepochybně to byla nejkatastrofičtější událost, jaké jsem byl svědkem na vlastní oči," řekl Reynolds. "Být na místě katastrofy ve chvíli, kdy se odehrává, i po ní, to se s ničím nedá srovnat. Nejspíš to bude jediný podobný zážitek v mém životě," dodal. 
    Tento zážitek se ovšem neobešel bez škod na štábu a vybavení. Jeden ze členů štábu utrpěl patnácticentimetrovou tržnou ránu až na kost na noze. Bouře také zničila většinu kamerového vybavení, takže k natáčení používal jen malou záložní kameru a dokonce i iPhone, aby nahrál tolik z apokalypticky působících záplav Taclobanu, kolik stačil, dokud vydržela baterie. 
    Reynolds se svým týmem filmoval vrcholící záplavy z hotelu v Taclobanu, kde hosté museli být evakuováni z přízemí zaplaveného vodou. Jednu starší dámu vynášeli do bezpečí dobří samaritáni ve chvíli, kdy už se k ní brodili po pás ve vodě. Později se v prvním patře už nedaly otevřít dveře pokojů proti tlaku vody a hosté, kteří se do té doby neevakuovali do vyšších podlaží, rozbíjeli okna, aby se dostali do bezpečí. 
    Reynolds si vybral právě tento hotel, protože byl postavený z betonu, stál asi osm kilometrů od pobřeží a měl čtyři podlaží, což byla bezpečná výška pro případ vzedmuté vody. Štáb měl štěstí - podařilo se mu zamluvit si poslední volný pokoj v nejvyšším patře. Ale i kdyby tam už nebylo volno, byli připraveni raději spát na podlaze chodby, aby byli v bezpečí, dodal Reynolds. 
    "Uprostřed vrcholící bouře nebylo slyšet nic než ohlušující hvízdání větru a dunivé nárazy trosek létajících vzduchem. Občas bylo cítit, jak se celý hotel třese, i když byl postavený ze solidního betonu," uvedl Reynolds. 
    Filmařsky nejzajímavější chvíle ale nastala ve chvíli, kdy už tajfun přešel přes město. Bylo to o páteční noci a Reynolds stál na střeše svého hotelu. Město halila tma. A pak se nebe rozhořelo. "Viděl jsem, jak se panorama města rozsvítilo. Město bylo v plamenech. Bylo to naprosto surrealistické," dodal Reynolds. 
    Navzdory vší zkáze a hrůze, kterou zažil, bude ochotný jít do podobného zážitku znovu? "Ano!" odpověděl rozhodně. Ale až za nějakou dobu, dodal. 

	Předpověď počasí na plochu Windows