Bruslení na vepřovém sádle

Počáteční pokusy s umělým zaledování sahají do Anglie v letech 1841 až 1844, kdy zde probíhaly první pokusy s výrobou trvalejší umělé plochy (mimo obvyklé zamrzlé řeky a rybníky) vhodné k bruslení. První zdokumentované bruslení na umělé "ledové" ploše se uskutečnilo v květnu 1841 pod otevřeným nebem přímo na ulici Tottenham Court Road. O tři roky později se "bruslilo" na Baker Street.

Tehdejší umělý "led" byl směsí vody, nejrůznějších solí a - vepřového sádla. Tehdejší novinoví zpravodajové ohodnotili materiál pro bruslení mimo zimní sezónu jako "nanejvýš vhodný". Tehdejší bruslaři museli být sice mírně umaštění, ale krok k nezávislosti na zimě byl učiněn. Nicméně bruslení na sádle se nerozšířilo.

První skutečné umělé kluziště pro krasobruslení měla Anglie až v roce 1876, kdy v Londýně vybudovali první kluziště. To mělo mechanicky chlazenou ledovou plochu, která nebyla příliš závislá na venkovních teplotách. První veřejné bruslení na umělém ledu začalo 7. ledna 1876 na malém hřišti ve čtvrti Chelsea pod stanem. V Glaciariu, jak se objekt pro bruslení jmenoval, hrál návštěvníkům dokonce živý orchestr.

Co je pozoruhodné, umělé chlazení ledu pro sportovní účely předcházelo pozdějšímu využití mrazicího procesu např. v potravinářství. Již zmiňované první mechanické chlazení ledové plochy v roce 1976 bylo následovně jako patentovaná záležitost využívána pro chlazení zásilek hovězího masa z Austrálie do Velké Británie. Později se přirozeně rozmohlo do celého světa.

První stadion s umělou ledovou plochou na našem území byl v Praze na Štvanici (od roku 1931). Ještě v roce 1947 se zde odehrávalo slavné mistrovství světa na otevřeném stadionu. Stadion byl před nedávnem srovnán se zemí, nicméně dnes by se na stejném místě mohlo provozovat veřejné bruslení třeba i v nejparnějším létě. Například na umělém polymerovém "ledu", ale to už je jiná kapitola...

Text a foto Pavel Hrabica